Máte ráda dobrodružné filmy?
Mám ráda dobrodružné filmy. I když bych zrovna teď nedokázala žádné vyjmenovat, protože jsem už dlouho neviděla žádný film.
A máte ráda romantické pohádky?
Samozřejmě. (usměje se)
Je život České Miss víc dobrodružství, nebo pohádka?
Od každého trochu. I když je pravda, že konkrétně pro mě je v tom asi víc toho dobrodružství.
V čem přesně?
Ještě nedávno jsem si žila poklidný život studenta a najednou se mi otevřel obrovský svět. To je přece velké dobrodružství, ne?
Vy jste byla před soutěží opravdu typickou studentkou? Nechce se mi věřit, že byste byla úplně nedotčená třeba modelingem.
Vždyť já jsem před Českou Miss ani nic nenafotila! Vážně to byl úplně klasický studentský život. A teď jsem tady. I s korunkou…
Přitom si počínáte naprosto profesionálně. To jde tak rychle naučit?
Měli jsme spoustu soustředění a briefingů, kde nás učili chůzi, pózování a další věci. Takže to asi naučit jde.
Proč jste vlastně ten klasický studentský život vyměnila za korunku České Miss?
Bylo to spontánní rozhodnutí. Vždycky jsem na soutěž koukala, fascinovalo mě to. Líbilo se mi, že si dívky splní svůj sen.
Takže jste měla sen, jak se stáváte vítězkou soutěže Česká Miss?
O tom jsem nikdy neuvažovala, odjakživa jsem byla spíš takový stydlínek. Pak jsem ale přišla do Prahy a díky mému příteli se začaly určité věci měnit. Mám totiž kluka, který mě k podobným věcem vede. Sám je hodně ambiciózní a dobře ví, co od života chce. Díky němu jsem se začala na různé věci koukat jinak. Byla jsem typ, který nechával všechno jen tak plynout. Pak jsem se naučila chodit věcem naproti.
Vystřižený portrét
Přihlásila jste se do soutěže sama?
Přítel přišel domů a říká, abych se přihlásila. Nejdřív jsem nechtěla, že se nikam hlásit nebudu. Pak mi ale došlo, proč vlastně ne… Začala jsem hledat fotky, ale vzhledem k tomu, že jsem předtím nic nenafotila, poslala jsem fotky z poslední dovolené – posedávám tam po různých kamenech a tak, prostě hrůza! (rozesměje se) Portrét jsem vyřešila tak, že jsem z jedné takové fotky vystřihla svou hlavu. Casting probíhal v Quadriu a sto metrů před budovou jsem se sekla, že nikam nejdu. Tak jsem byla nervózní. Až mě přítel přesvědčil, že tam budu stejně nejhezčí, tak ať neblázním. A přitom zrovna na tomhle castingu bylo nejvíc holek. Postoupila jsem, následovala další tři kola a mě to začalo bavit. Probudil se ve mně pocit, že už chybí do cíle jen kousek.
Stejně by mě zajímalo, co je tím motivem, kvůli kterému jste se přihlásila. Ano, jste krásná holka, ale proč jste si to šla dokazovat do České Miss?
Já vlastně vůbec nevím, jak se to stalo. (smích) Přeskočila jsem všechny předchozí stupně. Jsem prototyp toho, že úplně obyčejný člověk může dosáhnout velkých věcí.
Takže americký sen v Česku?
Přesně tak!
Co ale bude dál? Tohle je přece jen začátek, ne?
Nevím. Ono to má i své nevýhody, zvlášť když nejste protřelý. Nevíte, co máte od koho čekat. Já už zjistila, že v téhle branži se člověk může spolehnout jen sám na sebe. Každý chce to nejlepší jen pro sebe. Takže i když se vám někdo snaží, v rámci svých možností, pomoct, musíte si před ním i tak držet nějaký odstup.
Co všechno se změnilo?
Hned od začátku to bylo hodně náročné. Po vyhlášení jsem měla každý den nabitý program, teď je to o něco volnější. Mám třeba i dva dny volno. Snažím se je využít a vyplnit volný čas, abych se mohla nějakým způsobem odpíchnout zase dál. Pracuji na sobě, vymýšlím aktivity, kterým bych se chtěla věnovat. Mám takový nápad, ale ten je teprve v zárodku, tak o něm ještě nebudu mluvit. Přemýšlím nad tím déle, ale cítím, že je správná doba rozjet si i vlastní projekt.
Jak to máte se školou? Před soutěží jste studovala pražskou FTVS…
… v průběhu soutěže se ale staly dost zásadní věci.
Takže škola šla stranou?
Mě ta škola sama o sobě dost fascinuje. Líbí se mi mentalita lidí, kteří ji navštěvují. Je tam zázemí pro sportovce, kteří mají drive, baví je to. Nejde jen o školu, na ni jsou navázané další akce a možnosti, jak na sobě pracovat. Když jsem se dostala na FTVS, byla jsem strašně šťastná, jenže na první zkouškové období jsem odletěla do Thajska, takže jsem nic nestihla a plánovala, že všechno doženu v letňáku. Ale stalo se, že jsem vyhrála v České Miss a teď mi tolik času nezbývá. Nemůžu si dovolit zavřít se na tři měsíce s učením a za celou tu dobu nevytáhnout paty z domu. Když se učím, tak skutečně na tu dobu úplně zmizím ze světa.
Proč jste se vlastně rozhodla pro FTVS?
Byla jsem rok v Brně na ekonomce, protože mě vždycky bavila matematika, se kterou jsem nikdy neměla problém. Jenže jsem byla nešťastná, protože to bylo hodně o počítačích, a ty mi zase tolik neříkají. Předměty jako programování nejsou vážně pro mě. A ke sportu jsem měla vždycky blízko, rodiče byli hodně akční, sportovali jsme celé naše dětství – plavat jsem se naučila ve třech letech, jezdit na kole taky.
Chtěla bych být Miss, která si zachová svou vnitřní přirozenost, která dokáže hrdě prezentovat republiku na zahraničních soutěžích, ale zároveň bude mít svůj vtip a živelnost.
Chodící zážitek
Vzpomenete si, jak jste prožívala chvíli, kdy vám na hlavu položili korunku?
Nic jsem nevnímala, to se vůbec nedá popsat. V průběhu soutěže jsem měla stavy, kdy jsem se podceňovala a hrozně se bála, abych tam nebyla jen do počtu. V samotném finále jsem pak naopak vůbec nebyla nervózní, říkala jsem si, že co se má stát, to se stane. Přitom jsem obvykle strašná „nervóza“… Byla tam skvělá parta, s dalšími finalistkami jsme si to celé užívaly. Pak vyhlásili třetí a druhé místo a já si říkala, že je po všem. Pak jsem najednou uslyšela svoje jméno! Byl to šok, nemohla jsem tomu věřit.
Co vlastně obnáší stát se Českou Miss?
Obnáší to spoustu pozitivních i negativních věcí. Některé věci musíte skousnout. Nejvíc mě mrzelo, když jsem zjistila, že Češi prostě úspěch nepřejí. To mě trošku zranilo. Ale pozitiva naštěstí hodně převažují.
Takže po té euforii přišla studená sprcha?
Přišla. A strašně rychle. Přes hezké emoce se převalila vlna kritiky. Vyhrála jsem, to byl první šok. Pak přišel šok druhý, a to byly následné reakce. Dva dny jsem z toho byla nešťastná, chtěla jsem si to užívat, nechápala jsem, proč na mě místo toho lidé plivají. Tady je opravdu důležité mít někoho, kdo vás obejme a řekne vám, že jste pro něj prostě ta nejkrásnější. Jenže se brzy otrkáte a stejně si titul užijete.
Jaká chcete být Miss? Jak by se na vás mělo vzpomínat?
Byla bych hrozně nerada, kdybych měla být jenom nějaký hezký přívěsek. Proto se mě dotýká, když mě někdo automaticky háže do nějakého hloupého oparu. Také přítel vždy říká, že nechce, aby na mě ostatní koukali jen proto, že jsem hezká. „Jsi hezká, ale jsi také inteligentní,“ říká mi. (usměje se) Jenže s tím se v rámci miss špatně pracuje, lidé jsou zaujatí.
Jaká tedy jste?
Uvnitř jsem pořád takové jakoby dítě. Ráda se bavím a moje velká nevýhoda je, že necítím odpovědnost. K věcem přistupuji tak, že je řeším na poslední chvíli. Jsem opravdu spontánní.
Cestujete ráda? Přece jen jste už díky České Miss procestovala kus světa.
Myslím, že jsem toho viděla dost, i když zase ne tolik, kolik bych chtěla. Viděla jsem kus Asie, kousek Ameriky. Pro mě to byly stěžejní věci. Peking je kapitola sama pro sebe, pak Florida, Miami, byla jsem na Bahamách – to byla vůbec nejkrásnější dovolená. Poslední velký zážitek bylo soustředění s Českou Miss v exotickém Thajsku.
A ideální forma cestování? Jste rezortový typ, nebo si raději pronajmete motorku a vyrazíte s batůžkem na zádech?
Poslední dovolenou byl trip, během kterého jsem ve dvanácti dnech navštívila čtyři země. Byla to Ukrajina, Švédsko, Čína a Itálie. Na celou dobu jsem měla jen jeden batoh a bylo to super, to mě opravdu hodně bavilo. Byla to naprostá očista a řekla bych, že právě o tom cestování je. Vždycky tři intenzivní dny v jednom městě, kdy vidíte všechno podstatné. To je lepší, než být někde dva týdny a ploužit se tam po památkách a hledat, co je tam ještě zajímavého. Raději mám každý den na sto procent.
To vypadá na spoustu zážitků.
Já jsem jeden velký chodící zážitek. (rozesměje se) Plánuji, že jednou budu psát nějaký deník, nějaký blog, protože to určitě bude stát za to.
Plánujete ještě letos dovolenou?
Vyhrála jsem zájezd od
Čedoku, takže bude záležet jen na tom, kam se vydám. Ráda bych něco exotičtějšího, ale kdybych měla zůstat v Evropě, zvolila bych nějakou romantickou destinaci.
Je hodně těžké naplňovat očekávání lidí?
Nemůžu se ztotožnit s tím, že na mě někdo pohlíží jako na Miss na pomyslném podstavci. Jsem pořád obyčejná holka, která se jen souhrou náhod dostala do světa celebrit. Je za tím hodně štěstí, jen jsem dostala šanci. Užívám si svou velkou chvíli. Pořád je to pro mě všechno úsměvné.
Ale moc se mi to líbí a neměnila bych.
Andrea Bezděková
Narodila se 28. listopadu 1994 v Náchodě. Do soutěže Česká Miss 2016 se přihlásila jako studentka Fakulty tělesné výchovy a sportu UK. Ve volném čase se věnuje cestování. V minulosti nejvíc času věnovala roztleskávání. „Jsem společenská, tvrdohlavá a cílevědomá. Mým vzorem je Cara Delevingne, protože je krásná, zábavná, užívá si života a svou práci dělá skvěle,“ tvrdí Andrea ve svém medailonku.
Klíčová slova: Čedok, dovolená