Kam na víkend? Eiffelovka, Koloseum, Big Ben...

Kolik se toho dá stihnout během eurovíkendu? Záleží jen na vás, kolik času jste si schopni vyhradit. A s výběrem si pospěšte, protože například v období konání fotbalového EURA (10. června – 10. července, Francie) může poptávka převyšovat nabídku, což notně zdraží ubytování i veškeré další služby.

Říká se, že navštívit Řím je jako putovat zpět strojem času napříč historií lidstva. Řím je oslňujícím velkoměstem se vším všudy, ale i tak mají některé jeho čtvrti ráz starobylého městečka, kde se stále veškerý život odehrává mezi sousedy na ulici, v malých pekárnách a bistrech. Paříž je zase jako stvořená pro romantiku, více než desetimilionová aglomerace ve svém středu skrývá skutečnou kulturní pýchu Evropy a najdete v ní i centrum módy a gastronomie. A Londýn? To je město s nepřenositelnou atmosférou, které nabízí vzpomínky na hrdé a mocné impérium a zároveň se už před mnoha lety stalo takovým malým evropským New Yorkem.

Let balonem, projížďka výletní lodí po Seině nebo měsíc vycházející za siluetou Eiffelovy věže. Existuje snad někde jinde metropole, která má pověst většího romantika a je stvořenější pro lásku? Nenašel ji ani filmový Hollywood, proč byste ji tedy měli hledat vy? Láska sice prochází žaludkem, ale Paříž je potřeba poznat nejen prostřednictvím jejích vůní a chutí, ale především prostřednictvím podrážek svých bot. Jen tak porozumíte městu filmů Amélie z Montmartru či Půlnoc v Paříži od Woodyho Allena nebo osmnácti příběhů z různých městských obvodů, pod které se pod souhrnným názvem Paříži, miluji tě podepsali třeba Alfonso Cuarón, Gus Van Sant a bratři Coenovi.

Pokud chcete svůj eurovíkend prožít opravdu naplno a toužíte poznat Paříž přesně takovou, jakou jste si ji vysnili, dejte na strohou statistiku. Ta vám jednoznačně řekne, co nejvíce láká ty desítky milionů turistů, kteří rok co rok hlavní město Francie navštíví. Největším tahákem je Notre-Dame. Gotickou katedrálu ročně navštíví 13,6 milionu turistů. Možná je to dáno bezplatným vstupem, možná monumentálností stavby, která pojme najednou až 9 000 lidí. Notre-Dame je na ostrově Cité a nemůže jít o symboličtější spojení. Právě na místě katedrály, jejíž základní kámen byl položen v roce 1163 a jejíž stavba zabrala další dvě století, bylo doloženo první osídlení v oblasti – šlo o keltský kmen Parisiů, po němž byla později rozrůstající se osada nazvána.

Dvojkou v oblibě je Sacré-Coeur. Bílá bazilika září ze samého vrcholu Montmartru a její obliba je dána především výhledem na Paříž a také atmosférou celé čtvrti. Právě tady je Moulin Rouge, známý noční klub, kdysi proslavený svými kankánovými tanečnicemi. Na Montmartru to žije, na každém kroku tu narazíte na kabaret, bar, noční klub.

Trojkou je Louvre. Ale eurovíkend je příliš krátká doba na jeho návštěvu. Průvodci radí, abyste si na jeho návštěvu vyhradili celý den, ale i to je málo. Denně sem vstoupí téměř 23 000 lidí, kteří se probojují dlouhými frontami u pokladen. Pojďme proto raději rovnou na čtvrtou nejoblíbenější památku, kterou je zmiňovaná Eiffelova věž. Ročně na ni vystoupá sedm milionů návštěvníků Paříže. Pokud vám chybí čas nebo trpělivost, vydejte se raději na střechu 212 metrů vysokého mrakodrapu Tour Montparnasse, tady jsou čekací doby na výtah podstatně kratší.

Na pátém místě je Centre Pompidou, na šestém Musée d‘Orsay, pak Město věd a průmyslu a Vítězný oblouk.

Co si ale dopřát něco méně známého, kde se nebudete tolik tlačit u pokladen? Vyrazte do nejkrásnějšího kostela v Paříži – St. Eustache. Najdete ho v blízkosti Louvru a jde o samu duši Francie. Právě tady byli pokřtěni Ludvík XIV., Moliére, madame de Pompadour nebo kardinál Richelieu.

V Paříži to byla okouzlující světla a odlesky měsíce na hladině Seiny, ani Řím však nepostrádá romantiku. Jde ale o romantiku s nádechem místních filmových ateliérů Cinecittà, které byly ve své době těmi vůbec nejmodernějšími a nejvybavenějšími. Řím, to jsou Prázdniny v Římě s Gregory Peckem a mladičkou Audrey Hepburnovou a jejich cesta na vespě ulicemi. Řím, to je La Dolce Vita. Sladký život s Anitou Ekbergovou a Marcellem Mastroiannim a jejich společná koupel ve fontáně di Trevi. Eurovíkend v Římě se v žádném případě netráví v poklusu, tady si musíte užít každou strávenou hodinu. Také proto tady dojde na kulinářské zážitky.

Má smysl v případě Říma zmiňovat zmrzlinu a silné espresso? Zvlášť když si zmrzlinu budete vychutnávat na Španělských schodech. Právě tak jako Audrey Hepburnová alias princezna vydávající se za obyčejnou dívku podléhající atmosféře Říma. Španělské schody jsou jednou z nejnavštěvovanějších památek, která je zároveň oblíbeným místem pro schůzky jak Římanů, tak turistů. Řím má oproti Paříži tu výhodu, že památky jsou poskládané na relativně malém prostoru, přirovnává se k širšímu centru Prahy. Ale ještě před tím, než nasednete na vláček, který vás zaveze necelých třicet kilometrů od města na přívětivou pláž, trochu se projdeme. Začít bychom měli u Kolosea, právě odtud se dostaneme přes Forum Romanum k dalším architektonickým perlám, jako jsou Trajánův sloup nebo Appia Antica. Ale jestli něčemu věnovat cenný čas, tak rozhodně Pantheonu – chrámu s ohromnou aulou s polokulovitou klenbou o průměru 43 metrů.

Ale co trochu jiný Řím? Třeba oblast kolem Campo dei Fiori, kde je socha Giordana Bruna, který byl právě tady v roce 1600 upálen. Jsou zde báječné trhy se zeleninou a rybami a můžete odsud zamířit bizarní spletí uliček přímo k Andělskému hradu. Á propos, Andělský hrad, bývalá papežská pevnost, propojená tajným tunelem přímo s Vatikánem, je dnes muzeem věnovaným historii města. Andělský hrad najdete na pravém břehu řeky Tibery a pohřben je v něm například císař Marcus Aurelius. Antika i renesance, Řím je zkrátka esencí historie západní civilizace. Pokud se vám ale zasteskne po domově, najděte Via dei Banchi Vecchi, právě tady stojí budova bývalého českého hostince, kterou zakoupil v roce 1368 Karel IV., a ubytovny pro české poutníky.

V Londýně snad ve všech kultovních barech narazíte na Čechy a Slováky, kteří míchají drinky a konverzují s londýnskou smetánkou. Ano, tohle je město excentrického šéfkuchaře a multidržitele michelinských hvězd Gordona Ramsayho. Ostatně jeho restauraci najdete na adrese 68 Royal Hospital Road, a pokud dáváte na recenze foodkritiků a přiznáte si aspoň kapku snobství v krvi, je právě tohle to správné místo pro vás. Jenže Londýn není jen Gordon Ramsay. Londýn je také Soho, čtvrť, do které se vměstnal celý svět. Tady ochutnáte japonskou, korejskou, bengálskou, pákistánskou, indickou, čínskou, vietnamskou, italskou, polskou a nevím ještě jakou kuchyni. To všechno v přímé blízkosti nákupní Oxford Street a v oblasti zahrnující jen pár ulic. Přesto se sem vešlo i londýnské Čínské město, v jehož uličkách se stojí obvykle dlouhé fronty na čerstvé a populární knedlíčky.

Tohle všechno je omáčka, bez které se během romantického eurovíkendu v metropoli nad Temží neobejdete. K romantice totiž patří atmosféra evropského New Yorku a popsaná místa jsou přímo esencí multikulturalismu. Jenže k tomu je třeba i koření v podobě staré dobré Anglie... Skvělým výchozím bodem k poznávání Londýna je Trafalgar Square s 56 metrů vysokým sloupem se sochou admirála Nelsona. Na náměstí najdete Kanadský dům, Jihoafrický dům – bývalé pánské kluby, připomínající velikost koloniální říše. A pak také jedno místo, o kterém ví málokterý turista. Kostel St. Martin‘s in the Fields, v jehož kryptě je skvělé a levné občerstvení, kde si můžete ­dopřát vynikající čaj a třeba kynuté snídaňové bochánky.

Z Trafalgar Square je všude blízko. A pokud není, dostanete se tam metrem nebo červeným double deckerem. Pěšky je to kousek k Bucking­hamskému paláci i Parlamentu s Big Benem. A hlavně je hned přes řeku kousek od Westminsterského mostu Oko – monumentální ruské kolo, z jehož 135 metrů shlédnete pěkný kus Londýna. Jestli se bojíte výšek, vsaďte na hloubky. Hned naproti je skvělé oceanárium i s velkým akváriem plným žraloků.

Jenže vy tu jste kvůli romantice, a ne zkouškám odvahy, že? V tom případě je třeba zajet na dvě místa, která sice dělí značná vzdálenost, ale systém londýnské dopravy vám to hodně usnadní. Jedno dopoledne věnujte Notting Hillu, procházce po Portobello Road a hledání knihkupectví s cestopisy, ve kterém prodával Hugh Grant (ve filmové podobě jej opravdu nenajdete). A po obědě to vezměte, a třeba i lodí, až ke královské observatoři v Greenwichi. Tady probíhají pikniky v trávě, okolí připomíná takovou větší vesnici se stylovými hospůdkami. Zapomenete na veškerý ruch a třeba se jen tak natáhnete v trávě. Je to stejně velký zážitek jako obdivovat originály francouzského impresionisty Clauda Moneta v Národní galerii. Ale to jsme už opět na Trafalgar Square...